Další kecy o tom, jaká sem p*ča.

19. dubna 2014 v 23:55 | julí |  life and my life
Asi už nemam sílu,
o něco se pořád snažit.
Snažit se nezapadnout,
snažit se..
Vlastně nemam sílu vůbec na nic.
Sedim uprostřed pokoje s šílenym bordelem a už několik dní se snažim přijít na jedinej důvod proč bych to měla uklidit.
Je mi hrozně, ale nikam se neschovávam.
Možná mi ani neni tak hrozně.
Možná mi takhle má bejt normálně.
Stála sem třičtvrtě hodiny na zastávce, kam neměl přijet žádnej autobus.
Prostě jen tak.
Možná, že jednou zkamenim.
A nebo si najdu nějákýho průměrnýho manžela, budu s nim mít průměrnej život a průměrný děti.
S našim průměrnym platem vystačíme akorát tak od vejplaty k vejplatě.
Budem nadávat na politiku a za naší neschopnost obviňovat jiný lidi.
Snídat budem chleba se salámem.
A jednou ráno se vzbudim, podivam se na ten salám a vyskočim ze sedmýho patra našeho panelákovýho bytu.
Doufam, že se zabiju.

Proč mi připadá, že celej svět vidim tak hrozně z dálky?
Proč mam nasazený sluchátka, když nehraje žádná hudba?
A proč je tak těžký vydržet jedinej večer při smyslech?

Vždycky řikali, že až budu velká, tak mne tohle přejde..
Nejsem už dost velká?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama